Bojím se budoucího Sčítání lidu, neboť to zejména pro Církev československou husitskou, v níž jsem byl pokřtěn, může být hřebíkem do rakve, když se v poslední době vlastenecké ideály a činy vůbec nenosí, navíc je okleštěný evropský protektorát natolik zmanipulován pochybnou demokracií jen tak pro někoho, kde panuje měření práv a spravedlnosti různými metry beztrestně dál.
Bojím se, že nové Sčítání lidu rovněž potvrdí to, že je okleštěný český národ nenávratně zpracován, že ztrácí svou identitu a nezávislost, též ztrácí své tradice a odkazy na dědictví našich předků.
Příští Sčítání lidu jen potvrdí, že jsme hluboce klesli jako národ, který si všechno nechává líbit v post-sametovém období. Přesto připouštím i možnost zázraku, či překvapení, že se vnímání morálky a kulturnosti změní k lepšímu.
Příští Sčítání lidu, vlastně všechna sčítání tak trochu připomínají politické volby, je hnusným nesmyslem podceňovat směřování všech občanů této země. Bohužel to mnohé církve podceňují, proto ve Sčítání lidu 2011 obdržely špatné vysvědčení, když dennodenně potkáváme lidi bez domova, navíc církevní restituce nepomáhají potřebným adresným způsobem, vždyť je v tom jenom zmatek a spoustu nejasností.
Já situaci církve a národa nepodceňuji, ale snažím se zlepšovat své okolí, jenže ve státě okleštěném opět „žáby na prameni“ dosud vládnou. Příští Sčítání lidu se nenápadně blíží, a my se blížíme k dalšímu rozhodnutí, osudům a statistikám. Příští Sčítání lidu může pořádně zamíchat kartami, může být dokonce osudové (fatální) pro menší společenství ohledně náboženského vyznání situovaná jen „na domácí půdě.“
Václav Kovalčík, Zlín