Jest mnoho a mnoho zpráv o morálních selháních v tomto „nešťastném“ rezortu, přitom dobro, morálka, čest, vzdělání jsou dennodenně pošlapávány, řeknu rovnou novodobě diskriminovány! Vítězí kriminalita, šikana, neslušnost a arogance!
Ve školství bych umožnil učit lidem skutečně vzdělaným. Nemuseli by mít automaticky pedagogickou fakultu, ale vysokou školu, anebo v uměleckých oborech konzervatoř pro předmět umění. V mateřských školách by stačilo učitelům a učitelkám středoškolské vzdělání.
Měla by též býti rozlišena inkluze morální a inkluze nemorální. Inkluze morální jako adresná pomoc skutečně vážně nemocným žákům a studentům, inkluzi nemorální bych nikdy nezaváděl, neboť jest odrazem a projevem zlých fenoménů ve společnosti.
Nezvladatelné žáky by učitelé učili podle „dávno osvědčených metod a receptů“ k morální nápravě. Zvláštní školy tedy nesmějí býti sprostým slovem doma i v Evropské unii. Inkluze nemorální nesmí býti tolerována.
Co se týče vybavení škol a zázemí pro vzdělání, tak by mělo býti bohatě podporováno, nikoliv tunelováno. Peníze do školství přesunout a zachránit ze spáru zla, černých děr a nemorální inkluze. Nechtějme přece věčně plné kriminály a úřady práce!
Těm, kdož se touží a chtějí vzdělávat, se intenzivně věnovat. Pomáhat slabším školou hrou. Není vůbec přijatelné někoho zatratit na první dojem při prvním setkání. Každému dát šanci na vzdělání společně s harmonií ve školství.
Ve školství užívat dobrou starou i novou osvědčenou metodiku i praxi. To všechno perspektivní a osvědčené realizovat i ve 21. století. Dobro a vzdělání podporovat.
Každý by měl mít určitě právo udělat poctivě maturitu a studovat poctivě na vysokých školách.
Nezvladatelní žáci a studenti by museli povinně docházet na psychologickou poradnu a doučování. Také fyzická i duševní práce nesmí býti sprostým pojmem.
Sociálka, policie a soudy musejí mít pravomoci skutečně bojovat proti kriminalitě dětí a mladistvých. Právo a zákony musejí býti vymahatelné, jinak se z problémů naše společnost nevyhrabe.
Také bych viděl naději našeho národa v řemeslech, učňovském školství, které rovněž musí být podporováno, nikoliv společností zatracováno, vždyť poctivá povolání musejí míti zastání.
Energetickou krizi řešit ve školství neutralitou našeho státu vůči velmocem. Obnovit a domluvit pro náš stát výhodné energetické dodávky i z toho „nenáviděného Ruska,“ též z jiných států. Rovněž zavádět jiné energetické alternativy, třeba solární panely na střechách škol, školek a univerzit. Dát prostor světovým praktickým inovacím, ale musejí býti osvědčené.
Platy učitelům a nepedagogickým pracovníkům musejí býti spravedlivé tak, aby to společnost mohla v pohodě akceptovat. Nepřeji si chudobu zejména nízko-příjmových pracovníků. Často se na ně zapomínalo. Jde mi o skutečnou spravedlnost. Zlatým a obětavým „Ámosům“ učitelům dávat i 150 procent průměrného platu. Jde mi o to zahnat to zlé, prosazovat dobro a vzdělání v našem národě.
Nejsem sám, kdož kritizuje úpadky a morální poklesky ve školství. Možná by mě Evropská unie, západ i nálady v našem národě úplně sežraly, ale stojím si za svými názory, a budu stát. Dejme tedy školství nový rozměr hodný 21. století, též rozměr zdravé podpory sportu a volnočasových aktivit.
A ještě k tomu chci uvést, že situace ve školství je též závislá na morálce a životním stylu dětí, studentů a rodičů. Kéž by všechno směřovalo ve jménu dobra, vzdělání a vzájemného respektu.
Naše univerzity třeba dostat do popředí světového žebříčku na vítězná místa, k tomu nám pomůže slušná a nestranná komunikace se světem ohledně inovací, znalostí, zkušeností, a to bez válečného machrování.
Václav Kovalčík, Zlín