Termín gamblerství by mohl popisovat úsilí a touhy v životě něco pořádného dokázat, a to na základě životní hry spontánního pokusu a omylu, životních přání a okolností.
Gambler může býti dle mého názoru vítěz i poražený dané hry, co se týče přání dokázat víc a víc, objevit víc a víc, což se může zvrtnout v „kráčení přes mrtvoly“ s cílem vybudovat úspěch za každou cenu.
Možná házím všechny vášně, touhy, snahy a přání do jednoho pytle, ale je třeba si uvědomit, že lidé chtějí získávat, zbohatnout, získat svou odměnu, dividendy z akcií, rozjet podnikání ve velkém a ještě větším, získat co nejvíce ohlasů na sociálních sítích, přitom se však zanedbává vlastní soukromý i společenský život.
Asi nic jiného nezbývá, než býti účastníkem a aktérem celoživotního gamblerství, které vyžaduje současný režim maximalizací pracovních výkonů, kdy člověk např. jako zaměstnanec jest nucen překračovat normy, hazardovat se svým zdravím, že ekonomika světa se pořád honí za vyšším a vyšším ekonomickým růstem opět „kráčením přes mrtvoly.“
Dále sportovci a amatéři chtějí za každou cenu vyhrát, zvítězit. V případě porážky jsou lidé úplně otráveni, což se projevuje v otrávené morálce a nízkém sebevědomí. Co se týče příprav sportovců na mezinárodní soutěže, tak je to v mnohých částech světa velká kruťárna.
Tady dochází často k ponižování lidské důstojnosti, a to honbou za vítězstvím za každou cenu! Tímhle spěchem a „kráčením přes mrtvoly“ vznikají vážné psychické problémy!
To by si měli současné vlády ve světě i lidé všude uvědomit, že jsme jenom lidé, nikoliv stroje. Mělo by se pracovat tak akorát, pro vyšší zaměstnanost třeba zkrátit pracovní týden.
V otázkách volnočasových aktivit dělat své koníčky, které nás baví a životně naplňují. Nelze do nekonečna podléhat honbě za ekonomickým růstem za každou cenu. Pokud směřujeme bezhlavě za ekonomickým růstem a politikou „kráčením přes mrtvoly,“ pak se stáváme gamblery s naším žitím.
Na druhou stranu, pokud bychom se nerozvíjeli, nevzdělávali, nezískali morální a společenské návyky, tak by to bylo rovněž naše obrovské neštěstí.
Václav Kovalčík, Zlín