Obyčejná tvorba ve světě fotografování musí být též respektována ve společnosti, musí být přínosem pro současnost a budoucnost. Často jsou však kritizovány nepopulární skvrny, ať už světelné, či stínové, a to zejména v pozadí již zmíněných obyčejných snímků.
Existují však zaslepení dogmatici, kteří by obyčejnou fotografickou tvorbu nejraději umístili na okraj společnosti, neboť zastávají bludy, že se internetové prostředí rozmanitě spamuje amatérskou tvorbou. Avšak máme nějakou svobodu vyjádření, pokud samozřejmě neubližuje bližním.
Nálady a diskuze kolem obyčejného fotografování jsou hnusné a odporné v internetovém prostředí – no chudáci obyčejní (často milující) fotografové, kteří se nebojí odhalovat klady a zápory v rozmanitém světě možností.
Také kompoziční ladění a předpisy nemusejí vždy souhlasit, záleží opět na náladě, úmyslu, pojetí a poslání daného fotografického díla.
Chtěl bych podotknout, že se nemusíme za každou cenu držet například zlatého řezu v kompozici díla, ale můžeme tvořit obyčejně i bez něj, ale i s jinými pohledy, jinými „alternativními“ řezy.
To by si měli zaslepení a dogmatičtí foto-kritici konečně uvědomit, neboť se jednoho dne odsouhlasila tvůrčí svoboda – tu je pak třeba respektovat a uznávat, pokud samozřejmě neubližuje bližním.
Můžeme fotografovat složité i jednoduché kompozice a momenty, a to v rámci svých možností, můžeme tvořit nové alternativní pohledy a techniky.
Žádná dogmata nemají právo nám zakazovat užitečná umění, i když se na první pohled jeví obyčejně. Přece nechtějme věčně tvořit a publikovat do „šuplíku“ – to by byl konec obyčejné fotografické múzy na pozemském světě!
Václav Kovalčík