Strach z exekucí, mafií, z krádeží, podvodů, dokonce i ze samotného státu nás dostal spíše do totalitního období než demokratického systému.
Dokonce panuje strach redaktorů uveřejnit pravdivé příběhy a názory ze života obyčejných lidí. Buď to dělají schválně, anebo slepě poslouchají cenzurní nařízení z vyšších pater.
Lidé mají strach cokoliv podepisovat, protože se v naší republice vyskytují tzv. „šmejdi,“ kteří bezohledně okrádají své oběti.
Ani pořádné bydlení si člověk nemůže dovolit, nízké příjmy obyčejných lidí vyvolávají strach z budoucnosti stejně tak nepříznivé pracovní podmínky v zaměstnáních. Pořád se nám západní velmoci snaží vnutit, že jsme montovnou a skládkou Evropy.
Člověk má strach i ze svého vyznání, názoru, pohledu a přesvědčení, což je alarmující v dnešní době, neboť zdravé ego každého z nás je potlačováno nezdravým a dravým egem totalitně kapitalistickým. Většina pracujících totiž nedosáhne na průměrnou mzdu, dle unijního průměru živoří.
Nezdravá důchodová deforma rovněž přinese strach z nízkých, anebo žádných důchodů. Dále se lidé bojí zakládat rodiny, vždyť vznikají často neúplné vztahy. Opět se něčeho bojí, neboť vztahy nevznikají z lásky, ale dle měřítka mamonu a vypočítavosti.
Budou-li se lidé navzájem bát, tak to jako republika můžeme rovnou zabalit. Nebudou-li schvalovány správné zákony chránící slušné občany, pak se za chvíli můžeme jít pást i s celou důchodovou deformou.
