Přátelé mi často říkají, že mám psát optimisticky. Ale kde ten optimismus vzít, když se všechno v našem státě, Evropě a ve světě obrátilo úplně vzhůru nohama!? I přes pozitivní ohlasy se setkávám s haty (nenávistnými příspěvky) na internetu.
Dokonce Facebook doslova a do písmene „okupují“ a zahlcují prostitutky a další pochybné existence, stejně tak ostatní seznamovací portály. Jak se má člověk seznámit a založit vlastní rodinu, mít svou vlastní kariéru atd.? Patřím skutečně ke ztraceným generacím?
Jak mám psát optimisticky, když ve světě vládnou šedé eminence a bezohlední zbohatlíci širokým masám? Rád bych toto nepříznivé období nějak překlenul, abych vstoupil do příznivého, jenže to už bude nejspíš pozdě. A proto tvořím, pozoruji, zase tvořím, adresně pomáhám.
Mnohokrát jsem naletěl „rádoby“ bezdomovcům, byl okraden a podveden. A to jsem stále dobrý člověk,i když také zavírám jakési pohraničí vlastní osobnosti po uvedených hrozných zkušenostech.
Pro někoho zoufalec, pro někoho nepohodlná osoba, či ztracená generace, ale křesťanská víra učí, že nikdo nesmí být považován za zoufalce a tímhle nálepkován. Kam tento prohnilý svět, který si neváží vlastních tradic a obyčejných lidí, vůbec spěje? Rovnou do záhuby!
Dokonce se zajímám o články ohledně cestování časem. Právě cestováním časem se můžeme dostat nejen do příznivých a bohulibých etap lidské civilizace, ale i do katastrofických scénářů prohnilých a bezohledných režimů.
Záleží rovněž na letopočtu přistání – také se může stát, že přistaneme až po zániku naší civilizace. To zvídavého člověka naštve, přírodě se uleví.
A tak má příroda právo žít dle vlastního scénáře, má právo se obnovit a regenerovat. Jistě se najdou ve vesmíru super-vyspělé civilizace, jež se poučily z vlastních proher a přehmatů.
Kéž bych navštívil třeba živou planetu v jiné galaxii. Zatím ze subjektivního hlediska sen na papíře, anebo v počítači, kdoví. A proto je třeba být stále optimistou i v partě zaprodaných, prohnilých pesimistů a haterů.
Václav Kovalčík, Zlín
