Mnohokrát je v umělecké, reálné i virtuální společnosti odsuzována tzv. obyčejná tvorba z dílny obyčejných lidí, a to mnohdy nepřátelským (nenávistným) způsobem.
Chtěl bych se však vyjádřit k danému problému, neboť si často neuvědomujeme, že kvalita fotografií a obrazů je závislá též na formátu daného díla, ať už drobném, malém, středním, velkém, anebo obrovském.
Kvalita fotografického a obrazového díla na různých formátech může být vnímána a hodnocena zcela odlišně – to se týká i videonahrávek a video-prezentací, které jsou publikovány hromadným způsobem.
Formát tedy zaujímá podstatnou část tvůrčího vyjádření každého díla, neboť se také jedná o využití zákonitostí a nezákonitostí barev a kompozic.
Špatná hodnocení vůbec nemusejí být, negativistická politika nepřipadá v úvahu, ale tvůrčí motivace ze strany čtenářů je zapotřebí v současnosti i budoucnosti.
Nechť jsou tedy propagovány cenné rady v rámci slušnosti v reálném i internetovém světě, již zmíněná velikost díla, kompoziční obsah + poslání „skládají“ celkovou kvalitu jednotlivého výtvoru.
Jsem toho názoru, že by společnost měla o tom přemýšlet, než vyšle nějaký ortel v oblasti posouzení, kritiky a hodnocení.
Obyčejná tvorba, alternativní a experimentální výjevy, reálná tvorba a fantazie, tradice i novodobý pokrok, putování do minulých, současných a budoucích uměleckých směrů – to všechno hovoří o společenském vývoji, občanských a kulturních postojích.
Jen je třeba bojovat proti nebezpečné kriminalitě v našem státě i okolním světě, právě ta nesmí být považována za uměleckou činnost.
Václav Kovalčík