Zachránit a napravit náš stát, zachránit a napravit církve, firmy, společnosti, redakce, média atd.? To už tady zaznívalo již dávno v minulosti. Přesto téma často otevírám ve svém minulém i současném běhu života.
Všechno jsou to zajisté skvělé úmysly, ale mnozí potentáti a přisluhovači, kteří mají máslo na hlavě v souvislosti se světovými a národními krizemi, by mě nejraději umlčeli.
Kdybych řekl, že chci zachránit Českou republiku, obnovit Československo, tak by to bylo i nebylo kladně přijato, záleží kde a kým.
Kdybych v dominantních i menších církvích řekl, že je rovněž chci zachránit a napravit, tak by to rovněž bylo podobně vnímáno, někdy i v horším scénáři. Přece si zlí potentáti a jejich přisluhovači nevypustí rybník!
Není zde o tom něco říci, ale dle toho jednat v daných institucích ve jménu šíření opravdového nezaujatého a skutečného dobra na základě svých skutečných schopností a obdarování.
Slušný člověk mého typu toho chce udělat opravdu hodně pro tento svět, ale často se setkává s nečestnými a nepřekonatelnými překážkami, které bychom mohli nazvat konstelace, kritici, odpůrci, nepřátelé.
Zároveň člověk tohoto typu má i přátelé, ale ti se mnohdy bojí výrazně ozvat, když se děje ve světě něco nepěkného.
Ono to v době přehlceného a spamového internetu a sociálních sítí nemá vůbec cenu, přesto se najde několik věrných čtenářů z různých koutů našeho národa i Země.
Obávám se, že kdybych byl členem jiné církve se svými myšlenkami a postoji, tak by mě v „necivilizovaném“ prostředí buď ukřižovali, anebo naopak velebili.
Na uvedené „kdyby“ nelze však spoléhat, přesto se lze řídit z úst klasiků vlastním srdcem, myšlením, zkušenostmi a svědomím.
Mnohdy si uvědomuji, že současné zlo, ať už válečné, krizové, koronavirové a dalších zkoušek je zaviněno špatnými charaktery, jak už jsem předtím psal.
S naším národem i okolím to jde z kopce, dalo by se říci od 5 k 0.
Existují však názory, že mám býti i přes uvedenou krizi národní i světovou optimista, ale těžko se asi vyjádří optimismus, když mí bližní krvácejí a krvácejí v oblasti vzdělávání, profesních a mezilidských vztahů atd.
Současná doba dává jasně najevo nehrát si na Mesiáše. Tím rozhodně, jak vím, nejsem, a nikdy nebudu.
Sice lze podpořit třeba kratší úsek dobra, ale velký již nikoliv. Třeba za několik století si lidstvo uvědomí, kde skutečně chybovalo dobově a historicky.
Skutečné dobro jednotlivců i společností, přívětivé a konstruktivní zkušenosti převezmou třeba budoucí společenství.
Jak už jsem psal a dával najevo: Je to jakýsi raut jednotlivce, kde ostatní ochutnávají, co je dobré, i když se setkávám s názory, že přemnoho spíše odrazuje, než přitahuje. Někdy se s tímto tvrzením a zkušeností nemohu smířit, někdy však budu muset, kdoví.
Možná jsem svým osudem zapadl dobře do Církve Československé husitské, i když moc mého díla v těchto krizových koronavirových a válečných letech nevychází.
Možná mám štěstí, že jsem se narodil v Československu, možná mám smůlu, že to nebylo v otevřenější společnosti a době ohledně mých názorů a schopností.
Internet a sociální sítě, kde mám své příspěvky, mi často sebraly iluzi o poctivém světě, neboť jsem byl často bombardován podvody, dodnes jsem.
Je třeba býti v tomhle opatrný, nikomu nenaletět. Možná raději býti single, i když je to hnusný pocit, než přijít o úspory na základě projevené důvěry a vlastní obětavosti. Říkám si, že slušná civilizace tímhle nešvarem vymírá.
Bohužel jsem se nechal na některých literárních a uměleckých webech vyprovokovat, když mi přicházely nenávistné komentáře. Zablokován jsem byl já, nikoliv hateři, agresoři a nepřátelé. Dost divná a pokřivená doba i spravedlnost!
Vždycky jsem však usiloval o lepší prostředí reálné i virtuální, takže kdyby se tato vize podařila, mohly by být postoje lidské civilizace výrazně lepší. Nic si o sobě nemyslím, jen nechci a nehodlám dennodenně přihlížet zlu v našem národě i ve světě.
Václav Kovalčík, Zlín
