Často se nemůžu smířit se známým a zarytým dogmatickým tvrzením ohledně knížek, které prý nikdy nemohou a nesmí spatřit světlo tohoto světa. Kdo má vlastně patent na krásu a úroveň uměleckých výtvorů? Kdo si přivlastnil licenci takhle hodnotit a špinit dosud neprobádané?
Ovšemže různí dogmatici a „podobná svoloč,“ jež dennodenně ničí životy tvůrčí, životy lidské! Už od samého lidství jsme dětmi tajemné fantazie a kreativity. Právě ta vyžaduje jakýsi rozvoj a šanci změnit svět k lepšímu.
Zatím jsme oběťmi nechutné sexistické doby plné všemožných „zlatokopů a zlatokopek,“ což nepřidá tvůrčímu životu na půvabu a kráse!
Prostě někdo je na výsluní, i když hlásá pokleslé zvyklosti, jiný zas v naprostém stínu nepochopení, i když hlásá něco neobvyklého, poučného a zajímavého.
Článek nezní naivně, neboť považuji „předčasné hrobaření“ za scestné! To bychom vlastně nic neobjevili, neprobádali, pokud bychom celoživotně stagnovali.
I když něco napíšeme, uveřejníme, tak se nám jednoho dne může sebe-reflexně zdát, že jsme něco udělali nevhodně až špatně, ale doba byla prostě jiná!
Bohužel nám vládne nemotivující rčení o tom, kdo nic nedělá, prostě a jednoduše nic nezkazí! Nadále žije svým omezeným a nedobrodružným životem až do smrti!
Umělečtí a kritičtí dogmatici by nejraději ovládli celý svět, nejraději by zničili jakýkoliv odpor, ale o tom život vůbec není, nýbrž o pestrosti a rozmanitosti lidských pohledů, názorů a tvůrčí činnosti.
Dogmatici rovnou považují lidské „stádo ovcí“ jako odpad vhodný jen k volbě a placení různých poplatků, aby mohl tenhle zhoubný systém nekonečně „onanovat“ diktaturou, jež směřuje k zániku naší civilizace!
Do umění se často váže daný režim, do umění se váže politika, ekonomické zájmy, prostě moc peněz rozhoduje o životě a smrti daného díla. Proč jsou třeba kvalitní a pravdivé příspěvky v pozadí?
Proč vyhrávají volby zaprodanci českého národa i okolního světa? Marketing hraje svou roli, neboť na upřímných, snaživých a iniciativních lidech je jednoduše vidět zlo ve formě slabých a nežádoucích stránek!
Abych všechno ujasnil, tak se všechno vzájemně proplétá, a to mezioborově, mnohdy zločinnou cestou nekalé konkurence. Dravost a bezohlednost vítězí, vlastenectví upadá, jsme jen „slepé ovce“ určené k poslušnosti vůči prolhanému a zkorumpovanému systému!
Kéž by se situace vyvíjela úplně jinak dle poslání a motivů samotného dobra. Kéž by se dobro nebálo prosadit své zájmy, jenže se z neznámého důvodu bojí. Nelze dlouhodobě stagnovat, nelze se podřizovat národnímu a světovému zlu.
A proto je třeba změnit svět k lepšímu, ať už reálný, fantazijní, či virtuální, a to společným podáním našich rukou skutečnému a adresnému dobru.
Václav Kovalčík