V hodinách dějepisu nám vykládali dějiny metodou obyčejné časové přímky důležitých historických etap a letopočtů, ať už příznivých, anebo nepříznivých, propojili výkladem, abychom si opět nezopakovali a neprožili stinné stránky národní i světové historie.
Jsem však přesvědčen, že dějiny plynou podle jakéhosi algoritmu vlastní a společenské volby, přesto bych chtěl blíže charakterizovat tu vlastní, neboť se ovšem skládá z okamžitých rozhodnutí podle polarity dobra, anebo zla.
Ať už uděláme jakýkoliv počin vlastní volbou, ať už dobrovolnou, či nedobrovolnou, tak to těžko vrátíme do dřívější např. ještě snesitelné podoby. Můžeme získávat, anebo ztrácet v uvozovkách stále, nebo střídavě.
Náš život na první dojem vypadá jako jednosměrná linie, ale ve skutečnosti může z něj být vějířovité větvení alternativních dějin, které by samozřejmě vzešly z různých vlastních (osobních) voleb často odstrčených do nenávratného pozadí.
Přesto jsem přesvědčen z filozofického hlediska, že větvení alternativních dějin, ať už osobních, či společenských, funguje v izolovaném prostoru, neboť v reálném okamžiku uvažujeme i neuvažujeme o volbě, přesto volíme vědomě i nevědomě, neseme tak dopady našich životních voleb.
Odmítnuté, anebo zapomenuté alternativní možnosti vlastních voleb se kumulují možná v izolované schránce alternativních dějin, což funguje jako počítač a virtuální prostor, jenž snese mnohé.
Možná je též vesmír často napěchován realizovanými a odmítnutými vlastními volbami, možná již tvůrce vesmíru předem rozdal vlastní i společné dějiny, možná rozdal předem i ty možná neproniknutelné alternativy k tomu.
A tak můžeme říci, že to všechno by fungovalo a mohlo by fungovat v pojetí počítačové informace, která snese realizované i to alternativní z pohledu vlastních (osobních) i společenských dějin.
Václav Kovalčík