Ze zpráv se s hrůzou dovídám, že jednají politicky rozkladem národních států a původních občanů, že kolaborují se současnými mocnými, bezohledně vykořisťují nemocné lidi v chráněných dílnách směšnou almužnou a šikanováním.
Přiznám se, že jsem měl v naivním mládí k neziskovým organizacím kompletně vlídný vztah, doufal jsem, že mají své místo, ale s postupem věku napovrch vyplouvají skandály, šikana, likvidace kultury, společnosti, pracujících a nemocných.
Kam jsme to došli, ví jenom dobový pozorovatel, jenž je zklamán současným vývojem. V téhle morálně zavirované době by i Ježíš Kristus zaplakal, nejspíš by z hněvu bořil pochybná zařízení pochybných institucí.
Přesto ve mně trvá schopnost pomáhat, a to jinde, mezi rodinou, přáteli, členy církve, levice, vlastence a milovníky přírody a umění. Pro nemocné jsem například natrhal na zahradě hroznové víno, a tak žiji sice v ústraní, na internetu skoro bez přátel, neboť ještě nemám miliardovou sledovanost na sociálních sítích, protože „žáby na prameni“ mě dlouhodobě omezují v politice, umění, v soukromém a veřejném životě.
Přesto si musím přiznat, že zatím žiji s rostlinami a zvířaty, a to harmonicky, ale někdy si připadám, že chci zachraňovat víc a víc, třeba mít svůj prosperující stát na pozemském světě, jak se o to pokoušeli již antičtí filozofové.
Václav Kovalčík, Zlín